ALJAŠSKÁ POŠTA
Tak jsme tam byli zas.
Naše výprava započala v Praze kde se setkal Cheche Jack a Otík. Cestovali jsme do Omlenic, což je malá víska na jihu Čech, společně s kamarády: Jimmy, Večernice, Pískle, Flegmy, Dobrák a Salome. V Budějovicích byla lokálka tak narvaná, že nám nádražáci museli přistavit další vagón. Díky to mu jsme měli jen půl hodiny zpoždění a lokálka nás hrdě a bezpečně dopravila na start. Tam ve složení Cheche Jack, Otík a Flegmy jsme zabloudili za nějakou skupinou do lesa. Ta nám sdělila že bloudí, ale naštěstí Otík jako dobrý navigátor nezklamal a dovedl nás do Kaplice, kde jsme potkali další skupinku dvou kluků a dvou holek. Jeden z nich nám začal vysvětlovat "jeho plán cesty" a vypadal tak důvěryhodně a odhodlaně, že jsme se k nim přidali. Jenže jak už to bývá, když se nepoučíš na poprvé není ti prostě pomoci, Dorazili jsme v poho k Malši, načež nám ten důvěryhodný kamarád sdělil, že kontrola je na druhé straně řeky. (Pozn. autora: Pamatuji si že o kus dál jsem do tý řeky nevlezl ani v létě jak byla ledová). Co se dalo dělat, pod vidinou razítka konrolního orgánu a taky jsme se nechtěli shodit před našimi průvodci, jsme řeku přebrodili. To bylo nadávek. O kousek dál jsme našli stanoviště první kontroly zcela opuštěné, jen žhavé uhlíky nám smutně dokazovaly jak jsme doplatili na důvěru. Dál bez motivace jsme opět komfortně bloudili po místním kraji. Po chvíli jsme tuto společnost vyměnili za Jimyho, Večernici, Frenkyho a Písklete jimž je vedlo podobně jako nám. Ještě jsme po cestě potkaly Masopust a potom společným usilím dorazili do Strážkovic, kde byl cíl. Ani nám nebylo divný, že jsme dorazili předposlední. Chvilka spánku a pak už začala ta správná zábava až do ranních hodin.
